Hostina zrcadel

V půlce vína jsi krásná beze slova 
natřená ibiškovým olejem 
nestoudně chlípná jako dáseň pravdy 
 
Stíny kůže mi vrací každou kartu 
Máš v očích paralyzer démona 
Hostina zrcadel se počne zvrhlou číší 
 
	Kdo jsi? V půlce mé odvahy někdo změnil pravidla 
	měli jsme tu být sami a s tebou je tu celý vesmír 
	Kdo jsi? Máš vlasy plné jeho hvězd 
	- dotknout se jedinkrát, už nepůjde to vrátit 
 
V půlce chvíle tuším nevinnost tvé zrady 
Dívko, jsi dokonalá jako smrt 
Jsi poselství mé duše a tak se tanec chýlí 
 
Cítím jed, však chlemstám jak to zvíře 
mám přejít na druhý břeh života 
Co jsem to objevil - má vášeň vzorec hrůzy? 
 
	Kdo jsi? V půlce mého přání vidět tě zblízka a celou 
	teď není kousek, který bych nechtěl pozřít a strávit 
	Kdo jsi? Tvůj poloplachý úsměv je vinen slibem radosti 
	Přišla jsi mi zbořit svět nebo mě zabiješ rovnou?