Hospoda na věčnosti

V hospodě Na věčnosti 
už scházejí se hosti. 
Co mají za vobydlí, 
jen zastřešenou židli. 
 
V hospodě Na věčnosti 
kde bůh piva jim kosti. 
Vod nebeskýho stolu 
hází seshora dolů. 
 
V hospodě Na věčnosti 
už scházejí se hosti. 
Oveček žízně dav, 
psát si svůj epitaf. 
 
Zde leží ten co neužil 
zrovna pozemskejch statků. 
Co nepřelez svůj vlastní plot, 
zato však rád do zadku 
kopal se párem cizích bot. 
 
A tamhle leží ta 
co bejvávala lstivá. 
Ta věčně snila po vínu 
však žlutý žabky píva 
házela na svou krevní hladinu. 
 
Támhle leží ten co sám 
spal na kavalci pláče. 
Co kasu štěstí nevykrad 
až s kytkou zavináče, 
jednou na nebe vystoupil. 
 
Do knajpy Na věčnosti 
už scházejí se hosti. 
Co mají za vobydlí 
jenom voblačnou židli. 
 
Do knajpy Na věčnosti 
už scházejí se hosti. 
Oveček žízně dav 
na andělskej epitaf