Stříbrnej
Polák, Jiří - Sup
C Ami C Ami 1. To pátek řekl: Tak už dost, všechno ti padá z rukou, Dmi G seš zakoukanej do nebe, jen ulítnout. Dmi C My dočkali se jeho padla a rázem změnil se nám svět, F G na nádraží vlak už čekal, dal zapřáhnout. Jen pár stanic za městem, na zastávce bez nádraží, semafor nám zelenou zablikal a dál jen z kopce seběhnout, až naše kroky zastavila voda čistá mezi břehy potoka. C F C R: A jak čas plynul dál - zaháněl žízeň všem tulákům, co přišli pít, F C a jak čas plynul dál - zpíval si písničky, co slyšel u ohňů znít, F G F znal stovky příběhů, vyprávěl do usínání Dmi G C a nikdo neví, kdo mu dal jméno Stříbrnej. 2. Když večer oheň zahořel, my seděli jsme kolem v trávě, v tom okamžiku zůstal každý sebou sám, na všední dny zapomněl, poslouchal jen ticho nocí, začínal se jeho páteční flám. A ráno přišlo svítání, my vstávali jsme z ranní rosy, ve vlnách se obraz slunce zatřpytil, on snil svůj sen o velkých řekách, tady měl svůj malej ráj, sem každý jezdil, když ho týden unavil. R: ... a nikdo neví, kdy dostal jméno Stříbrnej. 3. Však jednoho dne přišel někdo, kdo potoky snad neměl rád, neměl rád malý údolí vonící, nakreslil pár rolí plánu, nechal břehy upravit a dal postavit vedle něho silnici. Dnes už si po ní auta jezdí a zvedají za sebou prach, mezi břehy kalná voda protéká, potok jenom smutně mlčí, dávno ztratil svoji řeč, dávno ztratil svoji jiskru života. R: ...dnes nikdo neví, proč dostal jméno Stříbrnej, F G Ami dnes nikdo neví, proč dostal jméno Stříbrnej.
Do databáze přidal
Yogi,
dne 07. 10. 2020