Vzpomínky

     D                         Ami 
1. Vlastní krví slunce kreslí na skla oken krajinky, 
   Hmi                      A 
   odevšad se na zem snesly utahané vzpomínky, 
   D                         Ami 
   otvírám jim do předsíně, zouvají si botičky, 
     Hmi                     A 
   hned se ženou do kuchyně na slaninu s vajíčky. 
          Hmi      G            A               D 
R: Každá má jméno holky, se kterou jsem někdy chodil, 
           Hmi         G             A          D 
   každá zná všechna přání, co jsem za ta léta měl, 
          Hmi          G          A             D 
   každá ví, kdy jsem pomáhal a kdy jsem zase škodil, 
            Hmi         G              A 
   každá z nich je tou láskou s velkým eL. 
2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili, 
   snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily, 
   vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat, 
   dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat. 
R: