Ráno

1. Slunce má nožky mravenčí, 
   křik dětí doléhá zvenčí, 
   ležel jsem na pohovce, s hubou dokořán, 
   procital jsem do jednoho z rán. 
 
2. Skládal jsem útržky svých snů, 
   psal jsem je tužkou od stínů, 
   na papír novinový - ty dnešní jsem vzal, 
   jako bych se o ty bludy bál. 
 
R: Když štěstí opouští mě nevím kudy kam, 
   vracím se zpátky ke svým snům, 
   jsou prašný, odpouští i jako oceán, 
   jsou jako tečka všedním dnům. 
 
3. Pohádky pouze dospělým 
   s princeznou, s Honzou nesmělým, 
   princezna smutná je, nehodlá se smát, 
   o lepších nechává si zdát. 
 
4. Ti lepší pak se objeví, 
   princezna jásá, to se ví, 
   rytíři papíroví, když ji opustí, 
   Honza jí ještě odpustí. 
 
R: 
R: