Plachetnice

    Ami                  Emi                 Ami 
1. Po obloze vítr žene stovky bílých plachetnic, 
    C         G           C              E7 
   potopí se bezejmenné, nezbude z nich vůbec nic, 
     F            G              C          E7 
   jsou to rodné sestry písní, které kdysi zazněly, 
    Ami         Dmi       Ami           E   Ami Emi 
   polechtaly, pohladily, a pak někam zmizely. 
2. Jednou z nich je píseň tato, jachta zvíci deset stop, 
   veze slova, šperky, zlato, neboť kapitán je trochu snob, 
   snědl všechnu moudrost dneška, a tak je mírně otylý, 
   proto jachta jede ztěžka na konci té flotily. 
3. Ale on směje se mi: Karle, hele, co bys pouštěl do gatí, 
   pojedeme zase v čele, jen co se vítr obrátí, 
   a tak se ženem do záhuby a za zvuků garmošky 
   vylézají z podpalubí krysy, spojky, předložky.