Valící se kameny

Já žiju písněmi, o cizích láskách vypovídám, 
ze sebe kousek sem tam přidám, už život snad trochu znám. 
Z pódia nad zemí mikrofon zprávu přetlumočí, 
na dálku cítím blízké oči, bez nich bych byla ta tam. 
 
Valící se kameny, to jsou oči v sále, 
jsou v nich tajná znamení, denně mění kód, 
valící se kameny, na mě míří stále, 
valící se kameny, já jsem jejich bod. 
Včera jsem zpívala o svojí duši potisící, 
o tom, co vídám na ulicích, i o tom, kdo má koho rád. 
 
Pak píseň pomalá najednou vůbec nezabrala, 
mikrofon vážil víc než skála, to když ze tmy zavanul chlad. 
 
Valící se kameny, to jsou oči v sále, 
jsou v nich tajná znamení, denně mění kód. 
Valící se kameny, na mě míří stále, 
valící se kameny, já jsem jejich bod. 
A přesto zpívám dál, chtěla bych svítit, i když blikám. 
 
Z popela náhle večer vznikám jak fénix, ten záhadný pták. 
Dopínat s písní sál, odzbrojit oči nastražené, 
to je ta síla, co mě žene, vždyť oči jsou víc než jen zrak. 
 
Valící se kameny, to jsou oči v sále, 
jsou v nich tajná znamení, denně mění kód. 
Valící se kameny, na mě míří stále, 
valící se kameny, já jsem jejich bod. 
Valící se kameny, to jsou oči v sále, 
jsou v nich tajná znamení, denně mění kód. 
Valící se kameny, na mě míří stále, 
valící se kameny, já jsem jejich bod.