Valící se kameny
Petra Janů
Já žiju písněmi, o cizích láskách vypovídám, ze sebe kousek sem tam přidám, už život snad trochu znám. Z pódia nad zemí mikrofon zprávu přetlumočí, na dálku cítím blízké oči, bez nich bych byla ta tam. Valící se kameny, to jsou oči v sále, jsou v nich tajná znamení, denně mění kód, valící se kameny, na mě míří stále, valící se kameny, já jsem jejich bod. Včera jsem zpívala o svojí duši potisící, o tom, co vídám na ulicích, i o tom, kdo má koho rád. Pak píseň pomalá najednou vůbec nezabrala, mikrofon vážil víc než skála, to když ze tmy zavanul chlad. Valící se kameny, to jsou oči v sále, jsou v nich tajná znamení, denně mění kód. Valící se kameny, na mě míří stále, valící se kameny, já jsem jejich bod. A přesto zpívám dál, chtěla bych svítit, i když blikám. Z popela náhle večer vznikám jak fénix, ten záhadný pták. Dopínat s písní sál, odzbrojit oči nastražené, to je ta síla, co mě žene, vždyť oči jsou víc než jen zrak. Valící se kameny, to jsou oči v sále, jsou v nich tajná znamení, denně mění kód. Valící se kameny, na mě míří stále, valící se kameny, já jsem jejich bod. Valící se kameny, to jsou oči v sále, jsou v nich tajná znamení, denně mění kód. Valící se kameny, na mě míří stále, valící se kameny, já jsem jejich bod.
Do databáze přidal
Mišáček,
dne 24. 03. 2026