Promítám

Petra Janů

Dřív i noc nám byla krátká, 
teď je večer zdlouhavý. 
Ty máš hudbu ve sluchátkách 
a mě číst už nebaví. 
 
Druhý program nevysílám, 
film na prvním dávno znám. 
Co mi zbývá stěna bílá, 
na kterou si promítám. 
 
Stejně mám tě ještě ráda, 
se trvačnost působí. 
Pojď se se mnou aspoň hádat, 
jako v 
druhému dobí. 
 
Pojď se líbat, snad to vzkřízí, 
víc než lásku v povinnou. 
Nebo s tím už smířený jsi, 
že tak roky odplynou. 

Do databáze přidal Mišáček, dne 13. 10. 2026