Prima typ

Poprvé jsem vzlétla do nebe, 
v jednych očích kluka z třídy Bé, 
měli modrou barvu jeho džín 
a já tála jako v ohni cín. 
 
On zkrátka byl prima typ, 
svou hlavu měl v oblacích 
plnou nápadů, 
nikdy s nikým nebylo mi líp. 
 
Jé. 
 
Potají mi básně posílal 
a nejlépe ze všech tancoval, 
neměl nic, a chtěl mi všechno dát 
i dnes se jeho vtípkům musím smát. 
 
On zkrátka byl prima typ, 
svou hlavu měl v oblacích 
plnou nápadů, 
nikdy s nikým nebylo mi líp. 
 
Hej, túrup. 
 
Hééj. 
 
Po matuře šel každý sám 
a já stále, stále vzpomínám. 
 
On zkrátka byl prima typ, 
svou hlavu měl v oblacích 
plnou nápadů, 
nikdy s nikým nebylo mi líp. 
 
Hej. 
 
Pak potkali jsme se po létech, 
klábosili, co nám stačil dech 
a já jsem ho sotva poznala, 
změnil se a já se zeptala. 
 
Proč ? Proč ? 
 
Proč už nejsi ten prima typ, 
co hlavu měl v oblacích 
plnou nápadů, 
nikdy s nikým nebylo mi líp, líp. 
 
Jé, jé, jé, á, á, á ...