Nárok na štěstí

Já nevěřím ti nic 
A přitom všechno zároveň 
Mám ráda bez hranic 
No to je tedy úroveň 
Ztrácím tvář a ztrácím soud 
Už to nejsem já 
S tím nejde, nejde hnout 
Z mýho území k velký hrůze mý 
Nechals mi jen úzkej kout 
Byls najednou tak sám 
Jak nahý kotě zbloudilý 
A zavolal jsi k nám 
To stálo tě moc úsilí 
Dlouhej flám se nám pak stal 
Nejen soucitnal 
Ty zapíjel jsi žal 
Jen se stále ptám 
Proč ten dlouhej flám my táhnem dál 
 
Já bláhová se spoutávám 
Jen doufám, že jsi stejně závislý 
Tví známí si to nemyslí 
Já bláhová zas víru mám 
I když jsme lidi s divnou pověstí 
Snad máme nárok na štěstí 
 
Já dávám ti svůj svět 
A ty mi za to dáváš svůj 
I s tíhou prošlých let 
A trvajících závazků 
Proč mám tě brát svou zátěží 
Proč táhnu já, vždyť nejsem trojspřeží 
Proč mi, což já vím 
Na tobě s tím vším, tak záleží 
 
Já bláhová se spoutávám 
Jsme náhle oba stejně závislí 
Prej nám to vůbec nemyslí 
Já bláhová zas naivní dětskou víru mám 
I když si vezem náklad bolesti 
Snad přece máme nárok na štěstí 
Snad přece máme taky nárok na štěstí