Kam tě vítr vzal

Často zdá se mi, že já jsem z těch bláznů co tu jsou jediná 
Kdo při každé vernisáži na tvůj jízlivý smích vzpomíná 
Čas jde dál, čas jde dál, na tvém místě teď jiní jsou 
To, co přecházel jsi mávnutím, prodávají s velkou noblesou 
Jejich tváře svítí v sálech, až potom v kuloárech vážní jsou 
Každý v němé úctě vzhlíží, když pak ustaraně pronesou. 
 
Čas jde dál, čas jde dál, kdo to může znát líp než já 
Přesto, že tu nejsi jen pár dní všechno se mi hrozně dávno zdá. 
 
Kdo ví kam tě vítr vzal, kdo ví kam a čas jde dál 
I ten, kdo tě nejlíp znal, už si dávno jiných všímá 
Kdo ví kam tě vítr vzal, kdo ví kam a čas jde dál 
Že jsi byl a co jsi znal, nikoho už nezajímá 
I tvůj smích se poztrácel bez nejmenších ovací 
Teď jen já si vzpomínám, staré stránky převracím. 
 
I když mockrát jsi se zmýlil, i těm kteří tě myli jsi řekl ne 
Je to chvíli co tu nejsi a málem po tobě neštěkne pes. 
 
Čas jde dál, čas jde dál, tou svou nenávratnou spirálou 
Na té dlouhé dráze příštích dní pro mně prázdná místa zůstanou. 
 
Kdo ví kam tě vítr vzal, kdo ví kam a čas jde dál 
I ten, kdo tě nejlíp znal, už si dávno jiných všímá 
Kdo ví kam tě vítr vzal, kdo ví kam a čas jde dál 
Že jsi byl a co jsi znal, nikoho už nezajímá. 
 
Kdo ví kam tě vítr vzal, kam se můj svět potácí 
A v něm já jsem jediná, stojím tiše v rozpacích 
A můj čas se kutálí po dešťových korálcích 
I když vím co vítr vzal, nikdy zpátky nevrací.