Ebenový kůň

Cmi                Gmi 
Krajem zvoní kroky kopyt 
Cmi            Gmi 
Hříva vlaje ve větru 
Cmi         Gmi 
Nestačím se ani zpotit 
Cmi           Gmi 
už mě tahá ze svetru 
 
Cmi     Gmi 
Ebenový kůň 
Cmi        G 
Moje černá tůň 
 
Dmi           G        A 
Probuzení černých zrcadel 
Dmi                   G  As A 
Pohlazení mrazu během po zádech 
Dmi       G     A 
Mezi zuby klíny karamel 
B            A 
Už mi slábne dech 
 
    Dmi 
Mám strach 
G          A 
Co si zase udělám? 
    Dmi 
Mám strach 
  G          A 
z uzavřených kruhů 
    Dmi 
Mám strach 
        G         A 
Vidím velký žlutý lán 
    B 
Mám strach 
               A 
Už obrací ho v pluhu 
 
Dmi     Ami 
Ebenový kůň 
Dmi        A 
Moje černá tůň 
 
Dmi G A 
scat ó-hó, si-vi-di-vi-a-pá 
 
 O písni 
 
Rok dokončení si nepamatuji (1987 - 1990) 
Vraceli jsme se z návštěvy u známých ve Cvikově a měl jsem na sobe zelený svetr. Možná jsem na ten svetr jenom myslel. Chladno a soumrak asi byli kmotři prvních veršů, které mne napadly ihned i s melodií. 
"Ebenový kůň, moje černá tůň...". Po zádech mi přejel mráz. Brr, oklepal jsem se neskutečně silným vnitřním chladem. Všechno temné ve mně se zlověstně ozvalo a chtělo mne vystrašit. 
Nedal jsem se. 
"Ano, já vím," řekl jsem směle. "Vím, o mém Ebenovém koni a nebudu se s ním prát. Respektuji ho a přiznávám se k němu. Ale to povídám Vám všem, i Ebenovým koňům, že budu vždy usilovat o tolik dobra ve mně, abych všechny mé slabosti odčinil" 
Ten pocit v tom dni byl tak silný, že nabyl jsem dojmu, že i jiní lidé toho koně v sobě nosí, a tak jsem psal a psal další slova na papír a naslouchal bolesti větrné hudby, která našeptávala a žadonila, dokud jsem Ebenového koně nedokončil.