Právě já
Pavel Brümer
Když chvíle zda se zlouhavá a bez hromů se v dálce blýská, v láhvi na dně zůstává, ty tam jsou věci, co jsem získal. Má duše s tváří neladí, nepátrám, čí je to vina. Už netrápí mě záhady, vždyť je to stejně všechno jinak. Právě já smířený světlo s tmou s pokorou přijímám. Právě já smířený dny jak jdou za sebou v úctě mám. V nohách mám poušť nevadskou, kde čtyřlístků je míň než málo. Už neuhýbám před fackou, co je to život a co stálost... Na horu stoupám určenou, v mé láhvi krůpěj touhy zbývá. Než stát se pouhou ozvěnou, tak dál chci jít výš se dívat. Právě já smířený světlo s tmou s pokorou přijímám. Právě já smířený dny jak jdou za sebou v úctě mám.
Do databáze přidal
MARTIN151,
dne 05. 09. 2026