Můj pláč (Avant de mourir)

Nechte oblaka plout, 
nechte vítr, ať letí, 
každý máme svůj kout, 
kde chcem v samotě být, 
co na tom, že někdy i z ní 
náš pláč zní. 
 
Můj pláč, 
déšť, co z větví se střás, 
nesvlažil by mou tvář, 
lásko má, nebýt vás. 
 
Můj pláč, 
déšť, co pořád je sám, 
kéž by ten samotář 
zkazil pleť taky vám. 
 
Až vás, 
až i vás přejde smích, 
pak smísí se sůl 
z vašich očí i mých. 
 
Můj pláč, 
déšť, co z větví se střás, 
vlahý déšť, nočný hráč, 
nesvlažil by mou tvář, 
lásko má, nebýt vás, 
tmou by nezněl můj pláč. 
 
Až vás, 
až i vás přejde smích, 
pak smísí se sůl 
z vašich očí i mých. 
 
Můj pláč, 
déšť, co z větví se střás, 
vlahý déšť, nočný hráč, 
nesvlažil by mou tvář, 
lásko má, nebýt vás, 
tmou by nezněl můj pláč.