Koření

Pavel: Koukej, holka, 
já už dávno vím, vím, vím, 
že si ze mně děláš dobrý den, 
od té doby chřadnu, málo jím, jím, jím. 
Helena: To není pro mne 
žádným tajemstvím. 
 
Ale zpívej nánaná, nánaná... 
Pavel: A tak zpívám nánaná, nánaná... 
Spolu: Nánaná, nánaná, nánaná ... 
 
Helena: Mně se zdá, 
že neznáš přísloví, ví, ví, 
co se škádlí, to se rádo má, 
jednou na tvůj pohled odpovím, vím, vím. 
Pavel: Pak tedy uznám koláč medový. 
 
A tak zpívám nánaná, nánaná, nánaná ... 
 
A tak zpívej nánaná, nánaná, nánaná... 
 
Pavel: Věz, že se v tohle 
nikdy nezměním, ó, jé 
a láska zůstane kořením štěstí, hej, 
tak ruku mi dej. 
 
Helena: Co si můžem vlastně 
ještě přát, přát, přát, 
když ty mě máš rád a já to vím. 
 
Pavel: Ptej se lidí, 
co ti odpoví, ví, ví. 
Spolu: Láska je koření, 
které umí hřát. 
 
Pavel: A tak zpívám nánaná, nánaná... 
a tak zpívám nánaná, nánaná... 
 
A tak zpívej nánaná, nánaná, nánaná... 
a tak zpívej nánaná, nánaná, nánaná...