V tom roce pitomém

   V tom roce pitomém, kdy přišlo příměří, 
   seděli pod stromem opilí žoldnéři, 
   opilí žoldnéři, prý tuze nábožní, 
   smažili k večeři karase na rožni. 
   A co teď, žoldnéři, co vlastně umíte, 
   zabít a udeřit, obírat zabité, 
   ládovat kanóny a kecat o právu, 
   rozdupat zákony, vykonat popravu, 
   pít krev jak upíři, lámat a drtit, 
   nabít a namířit ve jménu smrti, 
   kurvit se s kurvama a chlastat kvas, 
   těmahle rukama polámat vaz. 
   Je konec pranice, špatně jdou obchody, 
   namísto žranice udice do vody, 
   sedíte pod stromem, myslíte na grešli 
   v tom roce pitomém, kdy války odešly. 
   A co teď, žoldnéři, co bude s vámi, 
   bušíte do dveří, jste ovečkami, 
   bušíte na branky, že někdo přijde 
   nenechat beránky zahynout v bídě, 
   beránku-žoldnéři, z ruky krev kape ti, 
   nikdo ti nevěří, jsi navždy prokletý. 
   Je konec pranice, ale, ať ztratím, 
   chcete-li zabít se navzájem, platím!