Setkání s A. S. Puškinem

                 Ami         E7                      Ami 
1. Co bylo, je pryč jednou provždy, a stesky jsou k ničemu, 
                 C          G               C 
   každá epocha má vlastní kulisy, herce i kus 
         A7      Dmi       G                   Ami 
   [: a líto mi je, že už nikdy se nepotkám s Puškinem, 
                    E7                           Ami 
      nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus. :] 
2. Dnes už nechodíme, jak zastara bosáci, naboso, 
   řvou motory aut, my z oken sčítáme galaxie 
   [: a líto mi je, že už po Moskvě nejezdí drožkáři 
      a nebudou víc, nebudou, a to líto mi je. :] 
3. Před tebou se skláním, má bezbřehá epocho poznání, 
   a vzdávám ti hold, lidský rozume nad rozumem, 
   [: a líto mi je, že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme 
      a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem. :] 
4. Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů, 
   náš boj za to stál, my máme vše, za co šli jsme se bít 
   [: a líto mi je, že se stavějí pomníky z mramoru 
      a vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství. :] 
5. Co bylo, je pryč, vyjdu ven na špacír, koukám: noc je tu, 
   vtom zničehonic vedle arbatských vrat u vody 
   [: stojí drožkář a kůň, a pan Puškin jde po prázdném prospektu, 
      já krk za to dám, zítra že se něco přihodí ... :]