Pro malou Lenku

    Ami                  D7       G           G/F#  Emi 
1. Jak mi tak docházejí síly, já pod jazykem cítím síru, 
    Ami           D7            G 
   víru, ztrácím víru, a to mě míchá, 
    Ami                   D7             G    G/F#    Emi 
   minomety reflektorů střílí, jsem malým terčem na bitevním poli, 
               Ami           D7            G 
   kdekdo mě skolí, a to mě bolí, u srdce píchá. 
    Ami                     D7 
R: Rána jsou smutnější než večer, 
                G     G/F#   Emi 
   z rozbitého nosu krev mi teče, 
            Ami  D7          G 
   na čísle 56 109 nikdo to nebere, 
    Ami                     D7 
   rána jsou smutnější než večer, 
               G       G/F#    Emi 
   na hrachu klečet, klečet, klečet, 
   Ami                  D7            G 
   opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek. 
    Ami       D7       G            G/F#          Emi 
   Jak se ti vede? No někdy fajn a někdy je to v háji, 
        Ami                   D7                   G 
   dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají: 
          Ami D7 G Emi Ami D7 G Ami D7 G Emi Ami D7 G 
   tú tú tú ... 
2. Jak říká kamarád Pepa: co po mně chcete, slečno z první řady, 
   vaše vnady mě nebaví a trošku baví, 
   sudička moje byla slepá, když mi řekla to, co mi řekla, 
   píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví. 
R: 
3. Má malá Lenko, co teď děláš, chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky 
   a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde, 
   až umřem, říkej, žes' nás měla, to pro tebe skládáme tyhle sloky, 
   na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde. 
R: Rána jsou smutnější než večer, 
   z rozbitého nosu krev nám teče, 
   na čísle 56 109 nikdo to nebere, 
   rána jsou smutnější než večer, 
   na hrachu klečet, klečet, klečet, 
   opustil nás náš děd Vševěd a zas je úterek. 
   Jak se vám vede? No někdy fajn a někdy je to v háji, 
   dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny nám hrají: 
   tú tú tú ...