Osud

    Ami            C 
1. Papoušek arara zobákem z krabičky 
    G 
   vytáh' mi před léty na pouti los, 
               Ami              Adim 
   stálo tam: čeká tě kytara, sláva a písničky, 
     E 
   smůla a rozbitý nos. 
2. Řek' jsem mu: máš krásné peří, papoušku-hlupáčku, 
   pouťový čaroději, 
   ale kdo by dnes věřil osudům za kačku, 
   poukázkám na naději. 
   Ami              C       G 
R: Osud se nepíše přes kopírák, 
   C        G        Ami   E 
   osud se na pouti nevybírá, 
   Ami              C       G 
   osud je malůvka na lemu talíře, 
    Ami                E               Ami 
   vystydlá polévka zchudlého malíře, malíře, hm. 
3. V zahradě za domem trnul jsem v úžasu, 
   když potom jednoho dne 
   spatřil jsem Salome s lilií u pasu, 
   jak ke mně pomalu jde. 
4. Mé srdce spálila kopřiva, že něco nesmí se, 
   i když by mělo se dít, 
   pohřbený zaživa, pak s hlavou na míse, 
   bylo mi od toho dne těžko žít. 
R: Osud se nepíše přes kopírák, 
   osud se na pouti nevybírá, 
   osud je malůvka, vítr ji pomačká, 
   pečená brambora zmoklého pasáčka, pasáčka, hm. 
5. S rukama nad hlavou, sám sobě rukojmím, 
   bojácný o vlastní strach, 
   procházel Ostravou trhovec odbojný, 
   já mu šlapal po patách. 
6. Prodával zelí a kedlubny, nohy nás bolely, 
   zvolna se rozpadal šat, 
   on tloukl na bubny a já na činely, 
   tak jsem se naučil hrát. 
R: Osud se nepíše přes kopírák, 
   osud se na pouti nevybírá, 
   osud je ikona visící v kostele, 
   knoflíky po kapsách dobrého přítele, přítele, hm. 
7. Salome, vrať se mi, volal jsem do noci 
   květnaté přívaly vět, 
   jsem nemocen písněmi, není mi pomoci, 
   horečka bortí můj svět. 
8. K bytu mi přichází nožíři, cákance na botách, 
   na zádech plátěný vak, 
   hraju jen na čtyři akordy života, už jen tak-tak, 
   už jen tak-tak. 
R: Osud se nepíše přes kopírák, 
   osud se na pouti nevybírá, 
   osud je malůvka hebká jak oblaka, 
   šaškovská čepice zchudlého zpěváka, zpěváka, hm. 
9. Končí se dostihy smutku a radosti, 
   sázky se vyplácejí, 
   napsal jsem do knihy přání a stížností 
   o svojí beznaději. 
10. Žokej se pousmál, ukázal na koně: 
    Plemenný arabský chov. 
    Koni jsem cukřík dal, pak k senu přivoněl 
    a zazpíval beze slov: 
R: Osud se nepíše přes kopírák, 
   osud se na pouti nevybírá, 
   osud je malůvka, tisíc let nepřečká, 
   balónek vnoučete, hůlčička stařečka, stařečka, hm.