Litanie u konce století

   Těch mrtvých mužů v mrtvé trávě, 
   těch sirotků a vdov, 
   té krve k jeho větší slávě, 
   těch slov, 
   těch bůžků, bohyní a bohů, 
   těch smolnic na ulicích měst, 
   těch proroků na každém rohu, 
   těch gest. 
   Pane můj na výsostech, pane nejvyšší, 
   pane můj, copak nevidíš a neslyšíš, 
   pane můj, slepý Bože můj ... 
   Té lživé lůzy v pancéřových vozech, 
   těch morových sloupů a morových ran, 
   těch znamení zla na obloze, 
   těch vran, 
   těch žlutých hvězd a pruhovaných šatů, 
   těch provazů a gilotin, 
   těch malých dírek do kabátů, 
   těch vin. 
   Pane můj na výsostech, pane nejvyšší, 
   pane můj, copak nevidíš a neslyšíš, 
   pane můj, hluchý Bože můj ... 
   Těch studní zasypaných v písku, 
   těch zabloudilých karavan, 
   těch pomníků a obelisků, 
   těch bran, 
   těch zlatých lejn ze zlatých telat, 
   těch mrtvých vedle jícnů jam, 
   té bázně, co činit a dělat 
   sám. 
   Pane můj na výsostech, pane nejvyšší, 
   pane můj, copak nevidíš a neslyšíš, 
   pane můj, mrtvý Bože můj ...