Stromy

  F#mi          E         F#mi 
1.Jsem na větvi z věrnosti stromů, 
  A        E          A 
  že každý své kořeny zná 
       A        E        F#mi   D 
  : a jen tichem brání se tomu, 
       F#mi      E       F#mi   (C#7) 
  když místo své opustit má. : 
 
 
2.Já nikdy jsem na místě nestál 
  a prožil pár toulavejch dní, 
  : než došlo mi, že asi hledám 
  to místo kde zakořením. : 
 
 
3.Jsem na větvi z odvahy stromů, 
  že důstojně dovedou stát 
  : i ve zkoušce blesků a hromů 
  i v držení vzpřímených zad. : 
 
 
4.Já před smůlou často se sklonil 
  a někdy dnů příštích se bál. 
  : Jen stromy ví, že čas vše zhojí 
  a na kůře smůla leskne se dál. : 
 
 
  sólo 
 
5.Jsem na větvi ze síly stromů, 
  že oporou dokážou být 
  : a nikdy se neptají komu 
  smí nabídnout stín svůj a klid. : 
 
 
6.Já hledal jsem po celém světě 
  co z domova měl jsem už znát, 
  : že čím hlubší kořeny mají, 
  tím pevněji dokážou stát : 
 
      A           E      F#mi  D 
  ,že všichni kdo kořeny mají, 
       F#mi    E       F#mi 
  vždy pevněji dokážou stát.