Rolničky a král

Já kříž a růženec 
a pýchu vírou vdal, 
čas vzal mu ruměnec 
a pláč mu v zádech stál 
i s bídou opodál, 
to nemoh vidět král. 
tak bláznů hrou mi vzal, 
byl vírou hýčkán dál. 
 
Tak chráněn ulitou 
plet pýchu s hrdostí, 
svou víru letitou 
nenazval hloupostí, 
plet víru s důvěrou 
i lásku s nevěrou, 
plet chybu s předností 
a smutek s radostí. 
 
Trůn zvolna reziví, 
král má tvář znuděnou 
žádný se nediví 
král je svou ozvěnou 
ví sochy v podkoní, 
rolničky nezvoní, 
jen jednu stajenou 
já koupil pod cenou. 
 
Tak jsem šel ke králi 
s rolničkou letitou, 
v naději nedá li 
bláznům zas šapitó, 
ten osamělý král, 
co šaškům rolny bral, 
cecilkám jí pak dal, 
že sám se bláznem stal.