Jezero Bítovské

Mám tu na zemi mezi stráněmi svůj nejkrásnější kout. 
Tam se mohu dát větrem kolébat vlnkami obejmout. 
 
 
R: Den šel už spát za hory do červánků 
 
   nad jezerem Bítovským už měsíc vychází. 
 
   Přišel si hrát na nebe bez beránků 
 
   na mé cestě údolím mě tiše provází. 
 
 
Snad se jednou tam zase zatoulám k té skále Bítovské 
záře ohnivá jež hrad odívá jak roucho královské. 
 
R: