Pravdomluvné víno

Rec.: Dobrý večer, přejete si, prosím, aperitiv? 
- Děkujeme, nemáme žízeň. 
- Tento stůl je rezervován! (...) Ano, už běžím... 
 
Stůjte paní, sem s těma květinama, 
všechny slečně, co přicházívá sama, 
v koutě sedí a na rtech smutnou píseň má. 
Pane vrchní, lahvinku se sklenkama, 
vláhu duši, ať nezůstane planá, 
pijte, slečno, víno to přece pravdu zná. 
 
Já bych tak rád z čela smazal vrásku vám, 
hleďte, květy pro vás mám, 
klíčem štěstí ať jsou nám, 
dal bych sebe v sázku sám. 
 
Jen kdybych uměl proniknout vzpomínkama 
v srdci, které už jednou někdo zklamal, 
s láskou, slečno, se vždycky znovu začít dá. 
 
Rec.: Vaše přání, prosím? 
- Prosil kávu Vídeň, desert a dvojitý knedlík. 
- Ano, přinesu. 
- Děkuji. 
(...) 
- Pane vrchní, platím! 
- Ano, ano... 
 
Já bych tak rád z čela smazal vrásku vám, 
hleďte, květy pro vás mám, 
klíčem štěstí ať jsou nám, 
dal bych sebe v sázku sám. 
 
Jen kdybych uměl proniknout vzpomínkama 
v srdci, které už jednou někdo zklamal, 
s láskou, slečno, se vždycky znovu začít ... dá.