Milenci

Na jižních domcích, na domcích z kamene 
Viděl jsem věnečky květin růst 
Hlavu jsi složila tak blízko vedle mne 
Ústa máš blízko, tak blízko mých úst 
 
Měsíční paprsek dnes příliš velký je 
By naším objetím moh' proplést svůj vlas 
Však celý svět bez mezí dnes dosti malý je 
Aby moh' ležet sám uprostřed nás 
 
Na srdci milenci řve fabrik siréna 
Do tiché noci polnice zní 
Když ruka má za tebou odchází milená 
Sta věcí hranatých tiskne se k ní 
 
Sta věcí hranatých z krve a kamení 
Sta bludných balvanů v něž zaklet je květ 
Věříš, že pěst má je věnce promění? 
Počkáš, až s tebou obejmu svět?