POŠLAPANÁ KRAJINA

 
 
F#mi            D      F#mi         D             F#mi 
Za průhlednou stěnou, která tlumí barvy a slévá vjemy, 
Hmi                                       F#mi 
v jeden tvar je krajina černobílý odraz barevných krás. 
 
V půdě ušlapané, dýchá ještě rostlinka, 
mladá bílá modrá, vzdouvá se nádechem, výdech, nádech, výdech. 
 
E                              F#mi      E 
A ty v ruce držíš malý lesklý penízek, a na kolenou prosíš zdrávas 
F#mi             Hmi                         F#mi 
Maria Matko, ať zaprší, ať zaprší v tužbách stopy smyté. 
 
V tichu sedíš vedle toho poupěte, kolem udusaná zem 
a v hlavě malý duhový korálek, v němž barvy jasně hrají, vzpomínka. 
 
Kdo řídil ty kroky snad On ty sám, zván nezván přišly, 
chceš svléknout se z kůže a odložit ji v té krajině, kde pastí seš si sám.