ČERNÝ TULIPÁN

F#mi                   E         F#mi 
Za vesnicí hřbitov, kam nikdo nechodí, 
F#mi                   E          F#mi 
zrezivělá brána, rozpadlá zeď ve křoví. 
Hmi                  F#mi 
Na polámaném kříži vrána skřehotá, 
Hmi                  H7 
písničku o čase, o koloběhu života. 
 
Opuštěné hroby, kam se kytky nenosí 
okny staré márnice, jen vítr hartusí. 
Sem a zase tam do rytmu vržou si, 
na znamení smutku podivného bezčasí. 
 
Na tom svatém poli, smrt radost odnáší 
na jednom z těch hrobů, mezi bodláčím, 
tulipán rozkvetlý jen pro potěchu očí, 
pro potěchu očí, co už dávno nepláčí. 
 
Tulipán černý k nebi se tam zvedá, 
vyrůstá z duše, co odpuštění hledá. 
Z té duše vyrůstá pořád dál a dál, 
i když všechny hříchy z ní, Bůh dávno sňal. 
 
Za vesnicí hřbitov, kam nikdo nechodí …