Já to ještě zkusím

 
Milan: Někdy rána jsou truchlivá 
a mně často z toho hlava bolívá, 
zvolna vstávám, jsem líný spát, 
chvíli váhám jestli se do boje dát. 
 
Jolana: Slunce snídá na stolku hor, 
ptáky zpívají svůj pyšný ranní chór, 
já se těším na nový den 
a s tebou. 
 
Spolu: Kolik písní zná už svět, 
tak co dá se vymyslet, 
kolik lásek smyl už čas, 
tak co s tou, co roste v nás. 
 
Kolikrát jsi z výšky spad, 
kolik plánů musel vzdát, 
říct si musíš, říct si musíš. 
Milan: Tak já to ještě zkusím. 
 
Jolana: Smutnou moudrost už přeháníš, 
vždyť i já už stihla zažít sklamání, 
já už vím, co se může stát, 
ale proč už dneska dopředu se bát. 
 
Milan: Chci věřit očím, 
když krásně lžou, 
že to nejlepší mám 
teprv před sebou. 
 
Léta mizí, 
snad pro co žít, 
je teď a tady. 
 
Spolu: Kolik písní zná už svět, 
tak co dá se vymyslet, 
kolik lásek smyl už čas, 
tak co s tou, co roste v nás. 
 
Kolikrát jsi z výšky spad, 
kolik plánů musel vzdát, 
říct si musíš, říct si musíš. 
Milan: Tak já to ještě. 
 
Spolu: Zkusím vymyslet, 
píseň, která zblázní svět, 
tolik lásek smyl už čas, 
chraňme tu, co roste v nás. 
 
Kolikrát jsi z výšky spad, 
kolik plánů musel vzdát, 
říct si musíš, říct si musíš, 
tak já to s tebou zkusím.