Sochy v dešti

Spolu: Snad znáš ten divný pár, 
ona jak nevěsta a on tak stár, 
pro její smích 
kdysi píšťalku zdvih, 
píseň lásky jí hrál 
a teď tu pláčou v dešti dál. 
 
Proč ten Faun má v očích pláč, 
vždyť je to jen kámen, tak řekněte nač pláče ten bloud, 
že se nemůže hnout, 
že se zamiloval 
a tak tu pláčou v dešti dál. 
 
Jaromír: Ona plášť věčně svléká, 
což nikdy, nikdy se jí nezdaří. 
Eva: A Faun sní o té dámě 
jak nabídne jí rámě 
a osuší jí slzy ze tváří. 
 
Spolu: Ten Faun a ta Athéne, 
jak možno srdce vložit do kamene 
a kdo asi moh 
vložit cit do těch soch, 
kdo to duši jim dal, 
že ti dva pláčou v dešti dál, 
že ti dva pláčou v dešti dál, 
že ti dva pláčou v dešti dál.