Hospůdko známá

Gmi 
Když po střechách večer se na město snáší 
                         D7 
a okna jdou potichu spát, 
 
zas dívám se do ulic, do cizích tváří 
                           Gmi 
a hledám, co viděl bych rád. 
 
Už bez zájmu míjím skla výkladních skříní 
                          Cmi 
tak podobná v desítkách měst. 
                                      Gmi 
a v duchu zas vracím se, tak jako nyní, 
  D7                          G 
k nám domů tou nejhezčí z cest. 
 
   G 
R: Hospůdko známá na návsi za můstkem, 
                              D7 
kam chodil táta na trumpetu hrát, 
         C                            G 
s harmonikou šel bych hned zazpívat si 
D7                               Gmi 
písničky, které já měl tolik rád. 
 
Pak na prvním bále, když tančil jsem s mámou 
a viděl tě u dveří stát, 
jak spustila hudba tu písničku známou, 
já všechno chtěl o tobě znát. 
Tak přešlo pár pěkných let, z tebe je dáma 
a věř mi, že není to zvyk, 
i když jsi tak daleko a doufám, že sama, 
té hospůdce posílám dík. 
 
R: 
 
Teď do noci ochotně kamelot hlásí 
kam za ten den pokročil svět, 
kdo se kde narodil a co kdo přál si, 
i z fotbalu výsledků pět. 
A na rohu ulice neóny vábí: 
Jen pojdte dál, máte-li čas. 
Kdo žil v cizím městě, ví jak často rád 
bych se domů rozběhl zas. 
 
R: