Noc kouzel zbavená

Čas nepřemýšlí o vteřinách 
všechny spláchne bez milosti 
i ta,která právě teď začíná 
je už vlastně jen minulostí 
Komu ukápne slza do vína? 
když v dálce už slunce chřadne 
jako květina která zavoní 
o vzápětí zase zvadne. 
 
Když zpátky už k obzoru zamíří 
a soumrak do ulic vpadne 
a forbína světa osiří 
a černá opona spadne 
když svíčka už na stole dohoří 
a noc je rázem zas chladná 
a co vyslovíš odezní 
jako pokaždé zase do prázdna 
když víš, že i zítra nejspíš stejný tváře hvězd 
prohoří se nocí jako vích 
a tvým snům úsvit nadělí ten stejný trest 
jako sníh nad ránem roztají 
 
Čas neví o tom, když do vína 
třpytivá slza spadne 
že láska je omamná květina 
která voní, kvete a vadne. 
 
Neví o tom, kdo v noci ho proklíná 
kdo ji přežil s hlavou v dlaních 
čas nesoudí a netrestá 
a nemá ani zdání 
že slunce jak zbrojnoš ve zbrani 
už se hlásí o svůj díl moci 
a budíky ospale vyzvání 
smutný rekviem za zbytek noci 
za sny které nikdo už nedosní 
co už zkrátka noc nepřežily 
a nad ránem roztály 
jak vločky sněhobílý 
Nevadí,vždyť zítra nejspíš stejný tváře hvězd 
prohoří nocí jako vích....