A kdo ví

Kdesi v útrobách domu hodiny půlnoc odbily 
to jak čas na dvě půlky zlostně rozlomil noc. 
Já ale nevěřím tomu, že jsme si lásko jen zbyli 
a bez kouzelný hůlky nemáme žádnou moc. 
 
Odbila půlnoc, z noci zbyla už jen polovina 
ač stárne, času je víc než dost 
snad zvládnem nalít si čistýho vína 
než sem zítřek vpadne jak nezvanej host. 
 
Kdesi v útobách domu v tichu zlověstně klíčí 
pár slov na jazyku, jak z jedovatých slin. 
Já ale nevěřím tomu, že nás dva něco zničí 
i když stín otazníku mezi nás vrazil klín. 
 
Přece víme, něco je zkrátka jen výsadou noci 
a my dva lásko dávno patříme k ní. 
Tak ještě vínem spláchnem ten mizernej pocit 
a jako vrány naberem výšku a splyneme s ní. 
 
A kdo ví ? 
 
Třeba nás potká všechno znova, všechno to krásný dá - li bůh 
a znovu zvládnem i to zlý. 
Až bude nejhůř zase křídly v pravou chvíli  protnem vzduch 
a stejným vínem spláchnem splín - čím víc , tím líp. 
 
V domě nad ránem zbyla už jenom ozvěna hlasů 
když zítřek do dveří vpadl jak nezvanej host. 
Jsem tak rád, že jsi byla, i když jsme ukradli času 
vlastně jenom pár vteřin, bylo to víc než dost. 
Přece víme, něco je zkrátka jen výsadou noci...