Tam nad tou hrází

Je mlází a rybník a nad ním hráz, 
co já tak dobře znám, 
bůh ví, kolikrát v jarních nocích 
býval jsem tam a né sám, né sám. 
 
V těch nocích tenkrát 
a krásně nám tam cvrček v trávě hrál, 
a můj a její stín byl blíž a blíž 
a vlídní fauni hráli škály stále výš 
někde opodál. 
 
Tam nad tou hrází, kde věnčí mech 
borové mlází, stín se stínem, když jim 
touha krátí dech v jarních večerech 
dál se potají schází. 
 
Tam nad tou hrází, tam zůstal svět, 
který mi schází, jen do vln času místo 
kamínků, člověk vzpomínku 
smutně hází, hází. 
 
Rybník v lučinách a nad ním hráz, 
odkud jsem tak rád hrstí kamínků čeřil tůň, 
já nevím, jestli teď si umím hrát 
s tou tůní jako za mlada. 
 
Jsem sám a léta jdou až náhle udiví, 
že dívčí stíny dávno jsou ty tam 
a vlídný faun, ten co nás 
lákal k lásky hrám, už je šedivý. 
 
Tam nad tou hrází, kde věnčí mech 
borové mlází, stín se stínem, když jim 
touha krátí dech v jarních večerech 
dál se potají schází. 
 
Tam nad tou hrází, tam zůstal svět, 
který mi schází, jen do vln času 
místo kamínků, člověk vzpomínku 
smutně hází, hází, 
já vím, já vím, já vím.