Růže z Texasu 3
Matuška, Waldemar
F F7 Bb F 1. Jedu Vám večer stezkou dát koňům v řece pít, Dmi Gmi C7 v tom potkám holku hezkou, že jsem až z koně slít'. F F7 Bb F Má kytku žlutejch květů, snad růží co já vím. Dmi Znám plno hezkejch ženskejch k světu, Gmi C F ale tahle hraje prim. Bb F R. Kdo si kazíš smysl pro krásu, ať s tou a nebo s tou, Dmi Gmi C7 dej si říct, že kromě Texasu, tyhle růže nerostou. F F7 Bb F Ať máš kolťák nízko u pasu, ať jsi třeba zloděj stád, Dmi Gmi C7 F tuhle žlutou růži z Texasu budeš pořád mít už rád. 2. Řekla, že tu žije v ranči jen sama s tátou svým a hrozně ráda tančí, a teď zrovna nemá s kým. Tak já se klidně nabíd', že půjdu s ní a rád a že se dám i zabít, když si to bude přát. R. 3. Hned si dala se mnou rande a přišla přesně v půl a dole teklo Rio Grande a po něm Měsíc plul. Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh' přát, ona byla milá, štíhlá, rovná, zkrátka akorát. R. 4. Od těch dob svý stádo koní sem vodím k řece pít a žiju jenom pro ni a chtěl bych si ji vzít. Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou, tak pořád v duchu hladím, tu růži voňavou. R. Bb6 Bb+ F6 Edim Bb6 Cm7 F7 1. Jedu Vám večer stezkou dát koním k řece pít, Bb6 Gb7 G9 C7 Cm7 F7 v tom potkám holku hezkou, až jsem až z koně slít'. Bb6 Bb+ F6 Edim Bb6 Cm7 F7 Má kytku žlutejch květů, snad růží co já vím. Bb6 Gb7 G9 Znám plno hezkejch ženskejch k světu, Cm7 F7 Bb6 Bb7 ale tahle hraje prim. F6 Bb6 Cm7 F7 Bb6 F7 R. Kdo si kazíš smysl pro krásu, ať s tou a ne - bo s tou, Bb6 Gb7 G9 C7 Cm7 F7 dej říct, že kromě Texasu, tyhle růže nerostou. Bb6 D7 F6 Edim Bb6 Cm7 F7 Ať máš kolťák nízko u pasu, ať jsi třeba zloděj stád, Bb6 Gb7 G9 Cm7 F7 Bb6 F7 tyhle žlutý růže z Texasu budeš pořád mít už rád. 2. Řekla, že tu žije v ranči jen sama s tátou svým a hrozně ráda tančí, a teď zrovna nemá s kým. Tak já se klidně nabíd', že půjdu s ní a rád a že se dám i zabít, když si to bude přát. R. 3. Hned si se mnou dala rande a přišla přesně v půl a dole teklo Rio Grande a po něm Měsíc plul. Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh' přát, ona byla milá, štíhlá, rovná, zkrátka akorát. R. 4. Od těch dob svý stádo koní sem vodím k řece pít a žiju jenom pro ni a chtěl bych si ji vzít. Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou, tak pořád v duchu hladím, tu růži voňavou. R.
Do databáze přidal
Mišáček,
dne 21. 08. 2026