Po cestách z kamení

Matuška, Waldemar

Po cestách z kamení 
nosit plné srdce bolesti, 
na čele znamení, 
v očích ohňů dým, 
vyhlížet z úbočí 
tmou krajiny půlnoční 
dostavník, který může vézt 
všechno zlato hvězd v náručí. 
 
Po cestách z kamení 
většinou jen oslík klopýtá, 
poutníci znavení, 
komu mám vzít a komu dát. 
 
Všechno zlato světa, zdá se, nestačí, 
změnit bílé růže v bodláčí, 
pod nohama kámen, 
hlava míří k zlatu hvězd, 
proč mám svírat pěst, 
když chci srdce nést, v dlani nést. 
 
Po cestách z kamení 
většinou jen oslík klopýtá, 
poutníci znavení, 
komu mám vzít a komu dát. 

Do databáze přidal Mišáček, dne 11. 07. 2026