Matka měst ( Petr Haničinec )

PH: Od nepaměti tu žili lidé, 
u rybnatého meandru řeky, 
na kopcích a stráních, 
které znamenaly bezpečí a dostatek 
a jak šel čas, při brodech, 
kudy procházely obchodní stezky, 
vznikaly osady, chráněné na pravém břehu hradištěm, 
jemuž bylo jméno Vyšehrad, 
na břehu levém pak Hradčany. 
A mezi nimi v temné spleti pěšin a vyšlapaných cest, 
z bájí a mýtů za staletí vyrostla Praha - matka měst. 
 
WM: Krásná za večerů, kdy soumrak padá 
a od vltavských břehů vánek začne vát. 
Krásná o polednách, kdy bývá mladá, 
je jako dívka, kterou každý chce mít rád, 
je jako dívka, kterou každý chce mít rád. 
 
PH: Žili v ní králové a preláti a kati, 
šílení císaři a jejich fraucimor, 
hlavně ale ti, jimž tohle město patří po srdci, 
řemeslníci, mistři, tovaryši, neokázalí bezejmenní, 
to oni dali Praze její duši 
a stáli při ní v časech míru i těžkých zkoušek, 
dali jí fortel svého díla a byli její záštitou 
a ona se jim proměnila v kamennou růži rozvitou. 
 
WM: Krásná v létě, kdy tvář si krášlí duhou 
a na věže si sluncem dává verše psát. 
Krásná zasněžená, kdy s bílou stuhou, 
je jako dívka, kterou každý chce mít rád, 
je jako dívka, kterou každý chce mít rád. 
 
PH: Barok a gotika, věže a továrny, 
moderní paláce, parky a sídliště, 
to všechno je Praha 
a navíc hudba, život, jenž kypí a dere se kupředu, 
protože rozvitá růže je v kamení živá, 
dýchá a košatí, hrdá na svoje půvaby, kouzla a tajemství, 
ve kterých minulost se pojí s přítomností, 
čas pro ni vrší v každém domě bezpočet činů, slov a gest, 
ona jak dřív tu stojí skromně, 
však slávou dotýká se hvězd. 
 
WM: Krásná, když přijde máj, a v záři ranní, 
v ní na tisíce jarních tónů začne hrát. 
Krásná, jedinečná, ta vlídná paní, 
je jako dívka, kterou každý chce mít rád, 
je jako dívka, kterou každý chce mít rád.