Lovecká

E                H7            E               H7 
Šel jednou lovec oborou domů, ton, ti-ron-ton-ton, 
uviděl dívku ve stínu stromů, ton, ti-ron-ton-ton. 
F#mi     C#mi   F#mi       C#mi 
Sedne si k ní a hned se jí ptá, 
A         E      A       H   E    H7         E 
jestli se od něj políbit dá, ton, ti-ron-ton-ton. 
Můj milý pane, dívenka na to, ton, ti-ron-ton-ton, 
chráním svůj poklad dražší než zlato, ton, ti-ron-ton-ton. 
Lovec hned oči rozdychtěné, 
ona  že nikdy, ona že ne, ton, ti-ron-ton-ton. 
Měsíc už háje pokropil mědí, ton, ti-ron-ton-ton, 
ti dva tam stále pod stromy sedí, ton, ti-ron-ton-ton. 
Lovec jí šeptá, co že by rád 
ona že možná, ona že snad, ton, ti-ron-ton-ton. 
Srnky jdou pít a copak to vidí, ton, ti-ron-ton-ton, 
na měkké trávě stíny dvou lidí, ton, ti-ron-ton-ton. 
Dva hlasy slyší sládnout jak med, 
chceš mě mít ráda ? Ano, a hned, ton, ti-ron-ton-ton, 
A když je ráno, na jitřní zvoní, ton, ti-ron-ton-ton, 
dívenka vzdychá, slzičky roní, ton, ti-ron-ton-ton, 
Ale než najde ztracenou řeč, 
lovec už spěchá na novou leč, ton, ti-ron-ton-ton.