Krysař

Dmi 
Měl  šedej  plášť, kočičí krok, smutnou tvář, 
Gmi 
za pasem nůž a vedle něj kříž a snář. 
Dmi 				    B            A 
Ten piják hvězd na stovkách cest polykal prach. 
 
Tisíce mil, krysař to byl a já ho znal, 
píšťalku měl, šel kudy chtěl dál a dál, 
tisíce mil, krysař to byl a šel z něj strach. 
 
Šel a kam stoup, vyrost jak sloup k nebi dým, 
na tisíc mil, krysař to byl, já to vím, 
šedivej plášť, kočičí krok, podivnej hráč. 
 
Píšťalku měl, šel kudy chtěl, dál a dál 
a každej tón, každičkej tón, kterej hrál, 
znamenal smrt, znamenal žal, znamenal pláč. 
 
Hrál slovo “my” a “naše vlast”, “mír” a “čest” 
a myslel “vy” a “vaše krev”, “válka”, “pěst”, 
co musel znát, co uměl hrát svůdnejch not. 
 
Co divnejch slok, co divnejch slok dlouze hrál 
a z každý z nich hořící vích hořce řval: 
nastoupit v řad, na rámě, zbraň, pochodem v chod! 
 
Teď je tu zas, kočičí krok, smutná tvář, 
za pasem nůž a vedle něj kříž a snář, 
slyším ho hrát, je to ten tón tenčí než vlas. 
 
To v kostech měst začíná kvést bílej prach, 
píšťalka zní a všichni z ní máme strach, 
že přijde čas, kdy se ten hlas ozve i v nás. 
 
Vím, chodí dál, tak jako dřív, prachem cest, 
já jsem ho znal, krysař to byl, piják hvězd, 
píšťalku má, křížek a snář, šedivej šat, 
 
a mně se zdá, a mně se zdá, že už je čas 
říct mu už dost, říct mu: už dost! Vem tě ďas! 
To je náš svět a krysí jed nechcem už brát!