Harfa

 
Strašně rád se dívám do džbánu 
jak se víno ztrácí, 
rád poslouchám brzy po ránu 
o čem zpívají ptáci. 
 
Svoji starou harfu brávám a zpívám dál, 
jak se dneska ráno bílý den z noci stal. 
 
Nemám rád, když člověk měl by sám 
bloudit světa bídou, 
málo mám, tak aspoň zazpívám 
o láskách, které přijdou. 
 
Proto moje harfa stříbrnou strunou zní, 
že ten dnešní den byl z prázdných dnů poslední. 
 
Zpívám rád těm, kteří umí snít 
i když slunce pálí, 
Pro ně rád svou harfu nechám znít, 
ať píseň snílky chválí. 
 
Moje dobrá harfa v mých rukách hraje dál 
a já snívám o tom, co bych si ještě přál. 
 
Vždyť i já si kreslím v oblacích 
prstem vzdušný zámek, 
kouzlívám si k zámku dívčí smích 
tak tichý jako vánek. 
 
Svoji harfu tiše ve větru slyším hrát, 
sním a těším se a na světě žiju rád.