Píseň rodičům

Mám rád mámu i tátu, a tak nějak už asi chápu, 
jak to tenkrát všechno bylo, když se jim to narodilo, 
být vzhůru ve dne v noci, sedět na posteli při nemoci. 
Osobní ochranka i soukromá banka, 
v dobrým, i ve zlým být táta a mamka. 
 
Už vím, jaké to je, a všechno, co mám, mám díky vám. 
Už vím, po těch letech, nemějte strach, pán Bůh mi to vrací na dětech. 
 
Známku z chování jsem neměl nikdy slavnou, i tak jste stáli vždycky za mnou. 
Ostatní rodiče by utekli dávno, hrál jsem vám za to aspoň na piano. 
Jednou, když jsem ztratil Žákovskou knížku, zlomila jsi o mě svou vařečku, 
ještě teď někdy kulhám na pravou nohu, já vím, bylo to pro výchovu. 
 
Měli jsme časy lepší i horší, jednou jsem vyhodil záchod do povětří, 
voda se hnala vážně celou školou a k Vánocům jsem pak dostal mísu novou. 
Ve třinácti jsem ti začal krást tvůj vůz, přeci jen do centra Rudy byl to kus. 
Pak jsme spolu měli i chvíli válku, když jsem ti ho zboural na totálku. 
 
Už vím, jaké to je, a všechno, co mám, mám díky vám. 
Už vím, po těch letech, nemějte strach, pán Bůh mi to vrací na dětech. 
 
Někdy jsem vám lhal a někdy něco tajil a toužil o sobě sám rozhodovat. 
Často jsem se pral a někdy napil, když bylo nejhůř, běžel jsem se stejně k vám schovat. 
Často házel na vás svoji vinu, abych později pochopil, jak skvělou mám rodinu. 
 
Už vím, jaké to je, a všechno, co mám, mám díky vám. 
Už vím, po těch letech, nemějte strach, pán Bůh mi to vrací na dětech.