Na konci světa

     D                                   C              G 
1. Stál jak na konci světa, tušil, že léta co hvězdám září, 
                D 
   dávno promarnil. 
   Tak rád objímal  krásky svý pochybný lásky, žil ze dne na den, 
   a přehlížel stín. 
    D  C             G                          D 
   Jen křídla jen křídla roztáhnout a po nebi plout. 
   Chvíli se nadechnout, jít, žít pocit že mít můžu všechno hned a tady a teď! 
     D                                    C 
R: Nejsme jen země prach. Zrozeni k zoufání. 
                            G                  D 
   Ne, nechcem žít věčný strach z marného hledání. 
 
2. A pak ho zasáh ten tón, měl hlas jako zvon, co proboří hráz, 
   ale zůstane v nás. 
   Sám bosí uprostřed hor, tam kde zanecháš vzdor, pastýřů král na píšťalu hrál. 
   Jen křídla jen křídla roztáhnout a po nebi plout. 
   Náhle se ptal sebe sám, co dělat mám dál? Kudy se vést a jaký kříž nést. 
    Ami                                       G                      F 
   Nech vodu v potoce téct, kytky na louce kvést, ptáky v oblacích nést 
                Ami 
   kdo vlastně jseš. 
                                      G                  F              D 
   Odhal  nevinou tvář snad jsi zloděj či lhář, básník či král ale kdo budeš dál! 
 
R: Nejsme jen země prach. Zrozeni k zoufání. 
   Šel poutník potokem z hor. Tam zanechal vzdor, bosí se smál, na píšťalu hrál. 
   Jen křídla jen křídla roztáhnout a po nebi plout. 
   Řekni, kdo změní nás, snad láska snad čas, smrt nebo dluh, anebo sám Bůh.