Svlížení

Vím, to se stává, že lidé jdou 
Léta se míjejí a slepí jsou 
Tvář kterou ve snách v očích máš 
Tam, kde ji potkáš, nevnímáš 
 
Vím to se stává, (je to zvláštní) 
 že lásky snáz ( v sněžných závějích) 
Hledáme v dálkách (smysluprázdných) 
 než blízko nás (když Tě míjejí) 
Vím, že mě stokrát potkáváš ( má tě ráda a on rád tě má) 
Vím, že mě stokrát nepoznáš, ani já 
 
( Nač se soužíš, nač jsi ztrápená 
vždyť ty toužíš a on rád Tě má, 
Je to láska i když tvář nemá 
jméno a příjmení, místo a stáří) 
 
Vím, já to vím 
 
Je to vzácné, je to souznění, 
Je to láska, je to sblížení, 
Je to nádherný dotyk vzdálený, 
Vím kdo jsi, vím co jsi, máš tisíc tváří 
 
Čím se to stává, že oči dvou 
Léta se míjejí jak rána s tmou 
Víš, je to zvláštní, řekni sám 
Že si teď s tebou povídám 
Proč náhle přání (každá hláska) 
Co v očích máš (něžné souznění) 
Marně se brání (je to láska) 
Mám  asi táž (je to sblížení) 
 
Sním, že Tě stokrát potkávám (má tě ráda a on rád Tě má) 
Sním že Tě stokrát poznávám blíž a blíž 
 
(Je to krásné, lidské souznění, 
 vskutku vzácné, vskutku sblížení 
Dotyk blízký, dotyk vzdálený 
Jména a příjmení v lásce ti dávám) 
 
Vím, já to vím 
Oči snílků , něha smíření 
To je láska, to je sblížení 
Prudká závrať, sladké toužení 
Vím kdo jsi, vím co jsi, věčnou se stává 
 
Je to vzácné, je to souznění, 
Je to láska, je to sblížení, 
Je to nádherný dotyk vzdálený, 
Ví kdosi, ví cosi,  má tisíc tváří.