Píseň Ofélie

Ta vaše bledost, 
ta bledost vašich lící, 
ta bledost předčí 
bílou voskovici. 
Co se to děje 
pod vaší jemnou kšticí? 
Svěřte se princi: 
co je vám? 
 
Ve jménu lásky, 
té lásky ve mně spící, 
nenechte čekat 
smutnou prosebnici. 
Na vaše slovo, 
tu darovanou minci, 
svěřte se princi: 
co je vám? 
 
Svěřte se princi: 
co je vám? 
Já už to vím, 
letěl tu smutek 
s křídlem havraním, 
skryl slunce, 
které bezstarostně plálo, 
zeptat se smím, 
zeptat se smím, 
aniž poraním, 
o čem se vám, 
princi, zdálo? 
 
Zdál se mi svět, 
v němž úsměv stárne žalem, 
v němž za city se platí málem, 
kde moudrost prohlásili za blázna, 
kde každé slovo mluví do prázdna. 
No tak se vzmužte 
bledý princi, 
snílku Hamlete, 
v klášteře touhou 
Ofélie zmírá, 
překročte stín, 
překročte stín 
bázně prokleté, 
k čemu je 
bláhová víra, 
když chybí čin?