Střepy

A E Hmi D 
 
A                E 
Na nebe je pozdě, na peklo snad brzy... 
Hmi                D 
po stěnách čmárám, že mě to mrzí, 
Prý už sem v cíli, přitom chci na start zpátky, 
ze všedních dnů přes noc udělat pátky! 
 
A bejt zase cestou, po které stoupáš výš! 
Tou nejhezčí básní, když nad všechny verše čníš! 
A víš, že kousky z nás jsou jak střepy. 
Do očí trosky krás řvou, že světy 
zas se dotočí. 
 
Na život příliš a na smrt málo, 
když nezbývá nic o co dál by se hrálo, 
sotva udělám krok, ačkoliv chci běžet tryskem, 
místo podkovy štěstí, slzy s tekutým pískem. 
 
A bejt zase přístav, když v bouřích hledáš skrýš! 
Tou nejhezčí básní, když nad všechny verše čníš! 
A víš, že kousky z nás jsou jak střepy. 
Do očí trosky krás řvou, že světy 
zas se dotočí. 
Že kousky z nás jsou jak střepy. 
Do očí trosky krás řvou, že světy 
zas se dotočí.