Princezno jdi už spát

Zní chodbou tón poslední, zhas’ velký sál, 
pódium uklízejí, žárovka zabliká, 
nejsmutnější okamžik - večer končí, 
bedny pán zase nakládá. 
 
Mou šatnou půlnoční stín zas obchází, 
svůj kostým skládám a vím, zítřek ho vyžehlí. 
Ve šňůře aut pojedem nocí domů, 
dveře sám tiše otvírám. 
 
Stává tam celá rozechvělá, 
překrásná, něžná - skoro žena. 
Zamává - žádá audienci, 
šeptá - koukni se, to jsem já. 
 
Roztřesená zimou stává tam, 
opeřená z hnízda vypadlá. 
Zaskočený čmárám na plakát - 
ahoj princezno, jdi už spát. 
 
Mé kroky v zákulisí zas utichnou, 
útržky lístků smísí s brčky od coca-col, 
zametou sál, včerejší potlesk dozní, 
v ruce klíč - šatnu zamykám. 
 
Písničky zůstávají, my jdeme dál, 
ať tleská přeplněný či poloprázdný sál. 
Ve šňůře aut pojedem nocí domů, 
dveře sám tiše otvírám. 
 
Stává tam...