My vyhnání z ráje

Když mi do uší cinkne ráno, 
oči jen zvolna otvírám, 
slunce mi krásně velí mláto, 
jak se mám,jak prý se mám, 
denně se ptá 
 
Vstanu a z okna ven se dívám, 
na všední ranní hemžení, 
hodiny letí a já zívám, 
pospíchám,nevím kam, kam pospíchám 
 
R : My vyhnání z ráje, 
svůj osud vlečem, 
té věštbě co zná je, 
neutečem 
 
A smutný je návrat , 
pro člověka, 
když radosti závrat, 
náš nečeká 
 
Když večer pod víčka se blížím, 
do dějin spadnul další den 
Noc plná hvězd se tiše blíží, 
a s ní i sen,o ráji sen,o ráji sen 
 
R : My vyhnání z ráje, 
svůj osud vlečem, 
té věštbě co zná je, 
my neutečem 
 
A smutný je návrat , 
pro člověka, 
když radosti závrat, 
náš nečeká