Ulice Váci

Půl dne jsem jel jako blázen v dešti, 
div, že jsem se nerozbil. 
Stříhal míle na cestě k Pešti, 
abych tam než přijde byl. 
Příští tejden, řekla, se sejdem 
na ulici Váci. 
Tak tam musím, jinak to nejde, 
tak já tam přece musím být ! 
 
Potkal jsem ji tak dvakrát, třikrát v práci, 
hned jsem slyšel spoustu řečí. 
Mít známost v práci, to se nevyplácí, 
tak přišla s tím nápadem. 
Příští tejden, řekla, se sejdem 
na ulici Váci. 
Teď je zřejmé, že nějak nejde, 
a už tu měla dávno být. 
 
Soumrak táhle neóny rozsvěcí na ulici Váci, 
sedím sám, už dávno ne nad věcí, 
zírám na měsíc. 
Koukám jak se pomalu v sklenici kostka ledu ztrácí, 
jen můj stín tu podpírá lavici a nemá si tu s kým co říct. 
 
Půl dne jsem jel sám jak blázen v deštěm, 
dálkou hnal mě její příslib. 
Prý tady dá mi co neznám ještě 
no, a teď tu sedím sám. 
 
Příští tejden, řekla, se sejdem 
na ulici Váci. 
Teď tu čekám, 
kdy vztek mě přejde 
a to, proč nejde, pochopím. 
 
Soumrak táhle neóny rozsvěcí na ulici Váci, 
sedím sám, už dávno ne nad věcí, 
zírám na měsíc. 
Koukám jak se pomalu v sklenici kostka ledu ztrácí, 
jen můj stín tu podpírá lavici a nemá si tu s kým co říct. 
 
Koukám jak se pomalu v sklenici další kostka ztrácí 
a můj stín už sedí ve dvojici a neschází mu nic.