Můžeš klidně spát

Stejná křesla i stůl a nažloutlé přítmí, 
stejné jak v hotelích, kde dřív jsem spal, 
snad jen recepční, jak předchozí neřeční 
i když mi dával klíč, četl si dál. 
 
Stejná postel i skříň, dva ručníky s mýdlem, 
desky, obálek pár na stolku mám 
a teď nejsem jist, mám žízeň, nebo chci jíst ? 
To tím, že především teď vzpomínám. 
 
Můžeš klidně spát, ať zítra krásná probudíš se, 
můžeš klidně spát a o mně vůbec nemusíš se bát, 
sto šedesát i dalších osm hodin týdně, 
mám jen tebe rád a jak ti říkám, můžeš klidně spát. 
 
Můžeš klidně spát, tvé sny se nikdy nerozplynou, 
můžeš klidně spát, on vážně nemá žádnou jinou rád. 
 
Zas usedám, jsem hrozně, tak hrozně sám 
a začínám ti další dopis psát, 
nejdelší dopisy jsou přespříliš krátké, 
jeden nestačí říct, jak rád tě mám 
a tak den, co den mně potkává nad stolem, 
tam, kde jsem včera skončil, začínám. 
 
Můžeš klidně spát, ať zítra krásná probudíš se, 
můžeš klidně spát a o mně vůbec nemusíš se bát, 
sto šedesát i dalších osm hodin týdně, 
mám jen tebe rád a jak ti říkám, můžeš klidně spát. 
 
Můžeš klidně spát, tvé sny se nikdy nerozplynou, 
můžeš klidně spát, on vážně nemá žádnou jinou rád.