SVÉ ROCKY MOUNTAINS ( věnováno Jindrovi Martišovi, který zahynul pod Anapurnou)

SVÉ ROCKY MOUNTAINS    capo IV. 
 
G                                C 
Srpnový pátek a na horách sněží, někdo jde vzhůru, někdo si věří, 
G                C               G 
krosna na zádech tíží jak žulový blok. 
G                                 C 
Zatím, co dole je léto a stromy a silácký řeči těch co se bojí, 
G             C            G 
do bílé pláně udělat první krok. 
 
       C                   F                C                 G 
R: Ale vždycky se najdou a znovu to zkouší, slunce jak plamen bodá je v očích, 
   D                 C                 G 
   rvou se jak koně, jen aby našli své já. 
 
 
Sklonil jsem hlavu a ptal se sám sebe, 
jestli jak oni mám to svoje nebe 
tak blízko na dosah a nejsem na kolenou. 
Bez velkých řečí a ohraných frází, 
vstával jsem do tmy a nejmíň mi schází 
publikum, co chce mít za každou cenu své šou. 
 
R:.. 
 
Možná mám poslední, poslední šanci, 
vzít svoji víru a v ledovém tanci 
na vrchol vynést svou vlajku a vidět ji vlát. 
Má každý před sebou své Rocky Mountains, 
svůj kopec z dětství, co zdál se být zlatý, 
ale kolik jich ztratilo cepín a muselo vzdát. 
 
R:..